Moje příběhy

• Poutnictví

  Již před nějakým časem si mě našla myšlenka poutnictví. Ani nevím, kde se to vzalo, asi z vyprávění přátel či kolegů či to na mě někde vyskočilo na internetu, kde jsem si přečetl nějaký příběh. Začal jsem si v té věci něco zjišťovat, koupil jsem si nějaké knížky o putování do Santiaga de Compostela.

  

  6. 2. 2024 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 0

• Syn, otec, přechodový rituál

  Celý tento příběh začal o loňských vánocích. Při přemýšlení, co své rodině darovat, jsem dostal nápad dát jim čas, který můžeme v rámci rodiny strávit spolu, tedy respektive naše mužská a ženská část zvlášť. Svoje ženy (manželku a dceru) vánoční dárek nasměroval na akci Královny a princezny. Mě a mého syna nasměroval původně jinam, ale protože to tak mělo být, tak nakonec jsme čas prožitý společně se synem strávili na úžasné akci Přechodový rituál pro chlapce a dívky.

  

  8. 8. 2022 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 0

• Tip na dárek pro děti

  Chcete vychovávat svoje děti ke společnenské odpovědnosti. Mám tu takový tip na dárek.

  

  27. 2. 2022 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 0

• Léto

  Dlouho jsem zase nic nenapsal. Stále nebyl ten správný moment a ten přišel teď. Přesně na konci léta. A že to bylo období, které jsem si náležitě užíval, tak tu mám hned několik zážitků ke sdílení. 

  

  21. 9. 2021 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 0

• Rozjímání a příroda kolem nás

  Je to už dlouhý čas, kdy jsem napsal svůj poslední článek. Přišla epidemie covidu, do toho moje zranění. Spousta času, kterou jsem mohl více strávit s rodinou a také přemýšlením o tom, co je to život, co tu dělám, co žiju, co chci v životě dosáhnou a po sobě zanechat.

  

  3. 6. 2021 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 0

• Druhé narozeniny

  Delší čas jsem si říkal, že by to chtělo napsat po dlouhé době nějaký zajímavý článek, příběh ze života, který má trošku “sílu”. Říkal jsem si, neřeš to, ono to přijde, život ti dá téma, které bude dobré nasdílet. Přišlo. I když jsem si to představoval poněkud jinak…

  

  11. 3. 2020 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 6

• Uvědomění

  Nedaří se? Není třeba zoufat, že se něco neubírá  úplně tím nejlepším směrem. To tak v životě je. Hlavní je se z toho “neposrat” a být v souladu s tím, co v životě chci, se svojí vizí.

  

  18. 12. 2019 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 0

• Klid a pohoda

  Možná si často v životě říkáte, že nemám čas, že nestíhám, stále se někam honím, jsem z toho unavený. Ano, toto je dnešní doba a uspěchaný svět. Nemáme čas se chvíli zastavit, užívat si radosti z žití.
  

  

  19. 9. 2019 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 0

• Cesta pravého muže

  Asi každý z nás zažil v životě situaci, kdy se necítí dobře. Je nesvůj. Nějak se mu nedaří a jeho počínání ho nenaplňuje, nebaví a nedává smysl. I já v životě mám tyto období, kdy to prostě není úplně ono, zmítám se ve vlastních myšlenkách a ne a ne se jich zbavit.
  

  

  11. 8. 2019 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 0

• Zastavení

  Dlouho jsem nic nenapsal. Nu což. I tak to v našich životech chodí. Ne všechny závazky dodržujeme. Pravda, pro toho, kdo má jako svůj největší talent Zodpovědnost, to nezní moc přívětivě. Ale tak to prostě je. Začalo léto a já nemám zatím tolik energie sázet sem spoustu mouder.
  

  5. 7. 2019 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 0

• Chceš něco změnit? Začni pozvolna, ale hned.

  Asi jste v životě zažili okamžiky, kdy jste si řekli, že už by bylo dobré se do toho pustit. Dospěli jste do stavu, kdy cítíte, že je potřeba něco udělat, ale hledáte energii pro to začít. Nebo jste ji našli, ale za pár dní jste to vzdali. Usoudili jste, že na to nemáte...

  

  22. 5. 2019 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 0

• Táto, díky za život

  Zajímavý nadpis, co myslíte? Možná teď odtajním jedno malé tajemství, jak se změnit či posunout v lepšího člověka. Nu usuďte sami. Mohla by to být pro vás hračka!

  Při prvním sezení se svým duchovním rádcem, SIDem, jsem dostal takový zajímavý domácí úkol. Zněl jednoduše. Běž za svým otcem a řekni mu: “Tati, děkuji ti za život.” Kašli na to, co ti na to řekne, jakou budou reakce. Prostě běž a udělej to. Ukázalo se ale, že to zase tak jednoduchý úkol není…

  Schválně. Zavřete oči a představte si, že jste se svým tátou a říkáte mu, že mu děkujete za život…. Zvláštní..?

  25. 4. 2019 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 0

• Co si přečíst?

  Je poněkud zvláštní okamžik. Je noc a já tu popíjím pivko k 6. výročí vzniku naší firmy. Diskutuji s kolegy o všem možném a tu jeden kolega mi vrací knihu, kterou jsem zapůjčil před časem dnes už bývalému kolegovi. A to celé se rozproudilo ve velice zajímavé sdílení, které mám chuť okomentovat a popsat.

  Jeden z prvních kroků v rámci mého životního “probuzení” bylo, že jsem začal více číst. Knížky, které mě inspirovaly a někam nasměrovaly. A k těm prvním patří knihy jednoho francouzského autora, kterého jsem si velmi oblíbil. Jmenuje se Laurent Gounelle.

  

  25. 4. 2019 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 0

• Moje město, město židlí

  Téma pro dnešní článek mě napadlo dnes při procházce po okolí svého rodného města. Žiju v něm od svého narození a mám jej rád. Na jednu stranu je tu vše, co pro přežití v moderním světě potřebujete, a co tu není, tak k tomu odtud není daleko. Pokud toužíte po velkoměstě, tak do Brna je to opravdu kousek, pokud po přírodě, tak jestli vám nestačí ta naše, tak na takovou Pálavu to není daleko. Židlochovice, tak se mé město jmenuje.

  

  14. 4. 2019 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 0

• Životní spojení

  Někdy si říkám, že jsme v naší firmě tak trošku blázni. Dříči, snílci, kteří jedou na jakési pozitivní vlně. Jedním z okamžiků, kdy tu pozitivní energii z týmu cítím nejvíce, bývá výjezdní porada. Ta, která se uskutečnila 9-10. dubna 2019 byla tak trošku zvláštní.

  

  10. 4. 2019 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 0

• Koupání a hody

  Kdo mě zná, ví, že jsem takový aktivní. Miluji svoji rodinu, svoje město, svoji práci, svoje koníčky a vše tak různě mezi sebou spojuji a hraji si s tím. Chvíli mi trvalo, než jsem přišel na to, že to je přesně to, proč jsem na tomto světě. Vize, která se mi vyjevila v dubnu 2016 v lese zní jasně: “Chci spojovat lidi a rozdávat při tom radost pro lepší svět.”

  Jeden z mých příběhů se odehrál v září roku 2017. Již nějaký ten rok jsme pořádali u nás v Židlochovicích hody. Jelikož jsem místní patriot, starosta pořádajícího Sokola Židlochovice a kapelník dechové hudby Blučiňáci, tak je z toho jasné, že tato akce, spojující všechny moje koníčky, přátele či sousedy je něco, na co se těším a do čeho dávám během roku asi nejvíc energie. A právě hody roku 2017 to potvrdily dokonale.

  

  31. 3. 2019 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 0

• Výzvy aneb to dáš !

  Jedna ze zábav chlapů je se navzájem hecovat, sázet, vzájemně burcovat. Tak nějak to přirozeně patří k našemu mužství. Mezi chlapi to funguje naprosto přirozeně a pomáhá nám to být silnějšími a lepšími. Myslím, že je to hlavně chlapským egem, na které někdo lehce poťuká a vás to vyburcuje k čemukoliv. Naproti tomu u žen to nefunguje téměř vůbec. Nebyl bych to já, kdybych si to nezkusil na vlastní kůži. Pár pokusů vyhecovat k něčemu svou milovanou ženu se tak logicky minulo účinkem.

  Loňský rok 2018 byl pro takové chlapské výzvy velice bohatý. Začalo to hned v lednu, kdy jsme se v práci potkali se Standou. Mezi námi to hecování funguje asi nejvíce, už jsme se vyburcovali navzájem k ledasčemu. To, že si po vánocích stoupnete na váhu a zjistíte, že už to číslo je fakt veliké, tak to zažila asi většina z nás. Občas to vede i k rozhodnutí, že od nového roku nějak začnete s hubnutím. A to se stalo Standovi, trojciferné číslo na váze ho dost vyděsilo. A hned po vánocích přišel do práce s osobní výzvou, že do svých narozenin, které má těsně před vánoci, shodí 10 kg, tedy dostane váhu na maximálních 90 kg. A inspirován jedním bývalým kolegou k tomu zároveň dodal, že pokud to nesplní, tak pošle 10000 Kč na charitu...

  

  23. 3. 2019 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 0

• Krásný a radostný

  Jsou to tak 3 roky, kdy jsem více přemýšlel, jak si svůj život udělat radostnější. Člověk se tak nějak plácá životem a říká si, že jako dítě se přece mnohem více usmíval, užíval si život, radoval se.

  V té době jsem se poznal se SIDem, svým koučem. Ten mě naťukl a odkryl pro můj život zcela klíčovou myšlenku. Co do světa dáváš, to dostaneš. Je to vlastně zákon akce a reakce. Od té doby jsem se na to zaměřil a funguje to opravdu všude okolo nás. A protože jsem v té době cítil, že mi v životě chybí radost, tak mi to otevřelo cestu, co s tím udělat.

  Co jsem se v té době také naučil a dodneška se podle toho řídím a chovám, že pokud chcete něco v životě změnit, tak začněte hned! A pomaličku a pravidelně...

  

  15. 3. 2019 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 1

• Cesta vlka

  Cítíš se v životě bez energie? Chybí ti šťáva? Hledáš odpovědi na nejpodstatnější otázky svého života? Vydej se na Cestu vlka. Je to úžasná a přitom zcela přirozená forma, jak se nabít, pochopit sám sebe a posunout někam dál. Můžu vřele doporučit.

  Je zima roku 2019. Takové šedé období v mém životě. Okolo mě se děje spousta věcí a změn a já jen přihlížím a přemýšlím, jak se k nim postavit, uchopit je. Asi nejvíc je jich v mé milované firmě. Odchází od nás dlouholetý kolega a hlavně kamarád Standa, s kterým pracuji nepřetržitě od roku 2007, odchází týmlídr Michal, Tomáš ad. Můj tým investor připojil do druhé firmy a vše se to událo v takovém fofru a kalupu, že jsem nestačil ani polknout a jen se babral v přehršli provozních záležitostí, které s tím souvisely. A do toho se rozhodla to zabalit naše Kačka, srdce celé firmy. Na nostalgii a slzy není čas, vše to sviští neřízeně dál. Je mi jasné, že je potřeba to přijmout a jít dál, ale pořád je to takové bez energie, bez elánu. Přežívám jen díky pravidelnému meditačnímu cvičení a chvílích, kdy se snažím totálně vypnout. Jen jich není stále nějak moc a cítím, že to nestačí.

  A náhle, v tomto šeru, píše Krišot, spolužák z výšky, který již léta pomáhá lidem s jejich rozvojem a se kterým jsem se ke konci loňského roku setkal při společném tvoření. Nechceš přijet na Cestu vlka? Termín mám neuvěřitelně volný, nabídka lákavá, neváhám, něco mi říká, tam musíš hochu vyrazit...

  

  11. 3. 2019 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 0

• Inspirativní víkend

  Objevil jsem na Hearth.net komunitu ambasadorů radosti a jednoho večera při trošce dobrého vína jsem si dodal kuráž a napsal motivační dopis s žádostí o přijetí do této komunity. Sdílel jsem svůj pozdrav, hledání své vize i příběh kolegy Michala o poselství radosti. Následovalo pozvání do Heartu v Praze, kde jsem si s popovídal s pár lidmi, náhodou mě zrovna zapojili do uživatelského testování aplikace a nakonec jsem byl mezi ambasadory přijat.

  Co mě však inspirovalo k napsání tohoto článku se odehrálo poslední říjnový víkend 2017, kdy jsem se jako ambasador radosti zúčastnil společného setkání ambasadorů ve Veselici v blízkosti Českého ráje v prostředí zdejší permafarmy. V podstatě jsem při příjezdu nikoho neznal a nakonec se mi v neděli odtud ani nechtělo. Měl jsem možnost jíst po celou dobu pouze veganskou stravu. Překvapilo mě, že lze takto vyrobit svíčkovou, palačinky či vaječnou pomazánku bez vajíček. Pochopil jsem, co to je permafarma...

  

  1. 11. 2017 | Rubrika: Moje příběhy | Komentářů: 0