Rozjímání a příroda kolem nás

Je to už dlouhý čas, kdy jsem napsal svůj poslední článek. Přišla epidemie covidu, do toho moje zranění (viz článek Druhé narozeniny). Spousta času, kterou jsem mohl více strávit s rodinou a také přemýšlením o tom, co je to život, co tu dělám, co žiju, co chci v životě dosáhnou a po sobě zanechat.

Za ten poslední rok jsem absolvoval spoustu procházek po okolí svých rodných Židlochovic. Objevil spoustu nových míst a zákoutí. Nachodil a najezdil na kole spoustu kilometrů. Pozoroval krajinu, přírodu, poslouchal ptáky, hmyz, sledoval západy slunce, poslouchal šumění větru, proudění vody. Prostě jsem jen tak nechal vše okolo sebe plynout.

Ta doba mi dala čas přemýšlet nad tím, co je moje poslání na této planetě a co bych zde chtěl po sobě zachovat. Moje vize “Spojovat lidi a rozdávat při tom radost pro lepší svět” se v té radostné a spojovací části úplně nenaplňovala. Nedovolila nám setkání ani čas pro společné radování. Ale bylo mi jasné, že to tak muselo být a bylo to správné.  

O to víc si teď vážíme společného času, možnost spolu naživo mluvit, vidět se, radovat se ze života. Do té doby mi přišlo, že svět je zaměřen na výkony, osobní setkání tím bylo ovlivněno a ztrácela se podstata. No a teď si ten čas jen tak plyne a to je dobře.

Předchozí období mě nevyprovokalo k naspání dalšího článku. Říkal jsem si, že je lepší, ať se každý zamyslí sám nad sebou, nas svým životem a přijde si na některé věci sám. Proč zde sypat nějaká moudra.

Dnes ale přišel po více než roce zlom. A proč jsem se tak z ničeho nic rozhodl zase něco napsat? Díky své zarputilosti jsem se v jedenáct večer vydal na noční procházku do okolí Židlochovic. Od konce roku 2020 jsem si stanovil opět výzvu chodit 10000 kroků denně, abych se udržel alespoň trošku v kondici. No a dnes to prostě přes den úplně nevyšlo, proto ten noční čas (ano, jsem blázen, v jedenáct večer jsem vyrazil dochodit zbylých 2500 kroků). Při procházce krásně kvákaly žáby a v tom okamžiku mi naskočilo, že bych měl svoje pocity zaznamenat. 

Celé toto období mě totiž inspirovalo k tomu, že jsem se rozhodl aktivně se zapojit do zvelebování krajiny v okolí našeho města. Do míst, kam chodíme na procházky, kde je pak možné relaxovat, odpočívat, kochat se a poslouchat. Myslím, že současný stav u nás není vůbec špatný, ale stejně je pořád na čem pracovat. 

Nyní trošku odbočím k tématu peněz a financí. Poslední roky tato hodnota ve mě vůbec nerezonovala. Ne, že bych byl nějaký boháč. Mám kde bydlet, za 3 roky konečně splatím hypotéku, mám co jíst, mohu dětem i rodině pořídit, co je potřeba. Jsem zvyklý neutrácet za hlouposti a zbytečně nesmyslně nerozhazovat. A v okamžiku, kdy hodnota peněz byla na okraji mého zájmu, tak přišlo moje zranění. Jak jsem již v předchozím článku psal, přišel jsem o slezinu. A díky velmi dobré pojistce jsem ji vlastně vyměnil za pěkný balík peněz. Nějakou dobu jsem nevěděl, co si s tím počít. Ano, můžete investovat, zhodnocovat, zkupovat majetky, pronajímat, vydělávat. Můžete to někde rozkutálet, procestovat, užít si to. Mě to ale přivedlo k myšlenkám, že bych to chtěl investovat do veřejného prostoru a zejména přírody okolo sebe. Abychom to tu měli hezké, měli kam chodit, kde si opravdu v klidu užívat tohoto světa. A tak jsem si vytvořil plán a začal ho pozvolna plnit.

Koupil jsem první menší pozemek a začínám rozvíjet myšlenky, jak ho zvelebit. Vytvořit z něj veřejný prostor v přírodě, který je dostupný každému z nás, kde se budeme cítit dobře. Bude to ještě dlouhá cesta, ale já věřím, že se mi povede svoje představy zrealizovat a zanechat tu něco pro lidi a pro lepší svět. Abych, až budu ležet na smrtelné posteli, mohl s klidným svědomím říct, že tu po mě něco zbylo. Něco trvalého, co tu zůstane po několik dalších generací.

Čím chci inspirovat?

Co tu chceš na tomto světě po sobě zanechat? Investuj do přírody okolo nás. Do stromů, do zeleně? Představ si takový strom, který stojí uprostřed pole a popřemýšlej, kdo ho asi zasadil?