Klášter La Verna

Dorážím ke klášteru. Musím ho celý obejít, informace jsou z druhé strany. Nacházím recepci a zde paní Lauru, stihl jsem to. Uděluje mi pokyny. Poutnická ubytovna je z druhé strany, ale dá se projít vnitřkem kláštera. Vstupuji dovnitř a procházím bludištěm klášterních chodeb. Nacházím místnost pro poutníky. Již tu několik poutníků je. Jsou zde poschoďové postele, povlečené matrace, polštář, deka. Do místnosti se vejde odhadem tak 20 lidí. Je nás tu však se mnou asi 7. Nemám moc náladu se hned po příchodu družit. Postupně zjišťují, že všichni mluví německy. Jsou to skoro všechno ženy, některé starší než já, některé možná i mladší. Mladší jsou určitě kluk s holkou, co jdou v páru. V jednom rohu leží a spí nějaká mladá poutnice, do teď nevím odkud je. Ani nikoho nepozdravila později večer, ani ráno. Asi chce být sama se svými myšlenkami a příběhy. Těžko říct. 

Vyrážím na 19:30 na společnou večeři. U stolu se seznamuji se Sebastianem a Christinou z Berlína. Jsou na cestě už 6 dní, vyrazili z Florencie. Dnešek si dali s ohledem na počasí pauzu. Cestu mají naplánovanou jen do pátku, což je pro upřesnění Velký pátek. Ano, pro ty kdo toto budou číst někdy později, vydal jsem se na cestu v úterý před velikonocemi. Dostáváme polévku a jelikož držím půst, který jsem si nařídil na období křesťanského půstu, tak odmítám maso. Dostávám vařený květák. Opravdu, jen uvařené růžičky květáku. No, úplně mě to neláká. Mají tu ale olej a nějaké pečivo. Tak se to dá. Naléváme si víno. Chtěl jsem to vydržet do Velikonoc, ale tady podléhám. Je z místní oblasti, tak rád ochutnám. U vedlejšího stolu sedí mí spolubydlící, Seb mi říká, že 3 jsou z Rakouska a zbytek z Německa. Potkavají se už několik dní. Na pokoji jsem zaslechl telefonát jedné z nich, kdy rezervovala ubytování na poslední den pobytu, na velikonoční pondělí. Takže i tato skupina už tu dlouho nebude.

Žádný velký večírek se nekoná. Potřebuji jít spát a navíc nás stejně ve 20:30 decentně vyhánějí. Ukládám se na lože. Jsem zvědav, jaká bude noc. Každý pohyb na pružinové matraci je slyšet na celou místnost. Uvidíme ráno.

Vyspal jsem se dobře, nikdo kupodivu nechrápal ani moc nevrzal. Balím se a s batohem vyrážím na snídani. Ta je formou bufetu, takže je z čeho si vybrat. Platím ubytování včetně polopenze, 38 Eur. 

A jsem připraven vyrazit.

Zde bych se rád zastavil a chtěl něco říci k místu samotnému. La Verna je klášter, kde dodnes žijí mniši a řádově sestry. Při pohybu uvnitř kláštera je přímo potkáváte. Zaslechl jsem i františkánské chorály během ranní mše. Samotná basilika mi přišla zajímavá. Za oltářem byl patrný další prostor, do něj jsem nahlédl také a zjistil, že se jedná o kapli. Byly tam řadové sestry, tak se domnívám, že mniši sedávají při mši v hlavní lodi a řádové sestry v kapli. Ale je to jen moje domněnka. 

Klášter je proslavený postavou Svatého Františka z Assisi. A proto zde také začíná Via di Francesco. Na chodbách všude visí plakáty a cedule s číslicí 800. Je to připomínka toho, že letošní rok bude jubilejní 800. od jedné události. V době svátku Povýšení svatého kříže (14.9.) roku 1224 došlo na tomto místě k jedné události. Na těle Svatého Františka se objevila stigmata, znamení boží. Proto je tento klášter takto slavný. 

Měl jsem možnost si projít i klášterní chodbou s nástěnnými obrazy, na nichž jsou výjevy ze života Svatého Františka. Ta pak končí až celou Svatého Antonína, dalšího světce, který v klášteře působil. A je to opravdu hodně malá cela.

Místo mi učarovalo. Klášter v horách spojený s mým nejoblíbenějším svatým, Františkem. Přinutilo mě to přemýšlet, proč zrovna tato postava mi příjde takto zajímavá. Asi prvním impulsem bylo setkání před pár lety s jednou dámou, která mi při takovém zvláštním sezení sdělila, že mám něco společného se Svatým Františkem, že jsem v některém z minulých životů byl někým v jeho nejbližším okolí. Asi vám to přijde divné. Mě to zaujalo a inspirovalo k tomu si něco o něm zjistit. A objevil jsem několik paralel, které mi zarezonovaly. Vztah k bohatství, to už mám na svém hodnotovém žebříčku hodně nízko, byť tedy nemám odvahu se zříct všech svých hmotných statků jako to udělal František. A ani to neplánuji! Jen si uvědomuji, že na světě jsou důležitější věci než peníze a že možná bez nich bychom byli mnohem šťastnější. Pak mě při přemýšlení, co mě tak táhne k této osobě, přišla na mysl jedna rodinná postava. Byl jím bratr mého pradědečka. Jnenoval se František Kahoun. Byl prvním děkanem v Uhříněvsi a kanovníkem vyšehradským. Symbolizuje mi to vztah tohoto jména s vírou a naší rodinou. No a poslední paralela mě ťukla až zde. Svatý František měl stigmata v den svátku Povýšení svatého kříže. Tomuto svátku je zasvěcen kostel z nás v Židlochovicích. To už není náhoda, to je znamení.

/fotogalerie/klaster-la-verna/