Den 4 – O Porriño – Redondela

Noc v albergue byla poklidná. Jednu chvíli někdo z protější postele za záclonou chrápal, ale nakonec to ustalo. Ráno se začalo šustit už kolem šesté. Zrovna z té stejné postele. Vykouknu a zjišťuju, že jde o poutníka staršího věku, kterého jsem si všiml už včera ve městě. Vedl skupinku asi deseti poutníků a vypadá jako Boris Hybner.

Nechce se mi vylézat, dnes mám krátký úsek, není kam spěchat, a check-out je až do 8:30. Nakonec se vyhrabu kolem 7:45 a postupně balím. Odcházím skoro jako poslední. Jen Hybnerova skupinka se tu v předsíni pořád ještě motá.

Do bot dávám nové vložky, zkouším nějaké flastříky a beru si dvoje ponožky. Vypadá to, že to nějak půjde. Jdu velmi pomalu, navíc mě pobolívá lýtko. 

Hned na prvním rohu je kavárna. Dávám klasiku – zelený čaj, k tomu tentokrát i džus a croissant zapečený se šunkou a sýrem. Na baru potkávám Dány ze včera. Zdravíme se, ptají se na moje nohy. Říkám, že to nějak dám. V rohu si všímám asi deseti kufrů – beztak čekají na odvoz. Včera říkali, že to stojí 7 eur – převezou ti věci do dalšího ubytování a ty můžeš jít nalehko. To je ale pro zbabělce – já si hrdě nesu vše s sebou.

Po snídani se šinu uličkami na periferii města. Postupně přibývá poutníků. Podle odhadů je tu tak polovina lidí, co bývá v létě. Albergue jsou zaplněné tak z poloviny. Cesta pořád vede po silnici, až na jeden krátký úsek lesem. Sluníčko dnes svítí celý den, nikde ani mráček.

Dnes mám před sebou jen 16 km, tak si to chci užít. Zastavuju hned u prvního občerstvení a dávám si další croissant a čerstvý džus. Mají tu ten aparát – přímo před očima mi ho vymáčknou z pomerančů.

V protějším poutnickém obchůdku si kupuju zubní pastu. Je tu spousta suvenýrů ke Caminu. Třeba čepice začíná na 18 eur – tu jsem v Portugalsku koupil za necelých 7.

Zastavuju se v dalším občerstvení. Mám za sebou asi 10 kilometrů a ještě není poledne. Dám si pivko a k tomu slaný koláč – quiche. Sedám si ven pod slunečník. Zouvám boty i ponožky a odpočívám.

Po chvíli dorazí tři páry důchodců, sedají si ke mně – jinde není stín. Jsou z Philadelphie v USA. Koukají na moje rozbité nohy. Jedna paní je zdravotní sestra, prohlíží si je, vytahuje něco mezi flastrem a tejpem a lepí mi to na obě nohy. Velmi poděkuji, obouvám se a vyrážím dál.

Další bar je tak po kilometru, tak si dávám zase pivko. Prostě pohoda. Už je to jen nějakých 5 km – to dám na jeden zátah. Vždycky když zastavím, trvá asi kilometr, než se znovu rozejdu.

Dorazím do cílového města a sedám si hned do první restaurace. Mají tu jídlo – menú del día za 11,5 eura. Vybírám maso na česneku s brambory, k tomu je v ceně nápoj (beru pivo) a káva (v mém případě čaj). Užívám si to, jídlo je dobré.

Od zadních stolů slyším známý jazyk. Když pak jeden pán prochází okolo, pozdravím ho – jsou to Slováci. Jdou po pobřežní cestě, která se spojuje s tou centrální právě zde, v Redondele. Doprovázejí skupinu dam – zajímavá sestava. Loučíme se a já se jdu ubytovat.

Albergue je tu opět hezké a čisté. Dostávám poschoďovou postel, ale dolní. Záclonky jsou tentokrát společné pro dvě poschoďové postele. Zatím jsem tu sám. Mají tu pračky – za 4 eura vyperu, co jde. Jen si nechám něco na večerní procházku. Lehnu si a odpočívám.

Kolem šesté už to nevydržím a jdu se projít do města – spíš se belhat. V lékárně složitě kupuju nějaké flastry – umí jen španělsky, tak komunikujeme rukama a nohama. Pak hledám něco k jídlu. Po dlouhém kolečku nakonec unavený zasedám do restaurace, kde jsem měl oběd. Kupodivu vaří – dávám si houbové rizoto a pivko.

Kolem osmé se zvedám a vracím se do albergue. Kuchyně je plná poutníků, většinou důchodců – večeří a povídají si. V rohu večeří i nějaký mladík – vidím, že má nůžky. Potřebuju si nastříhat flastry, co jsem koupil. Požádám ho a pustíme se do řeči.

Je to Portugalec, dnes ušel 35 kilometrů. Zvu ho na decku vína, ale odmítá – je utahaný, chce odpočívat. Zalezu tedy do svého kutlochu. Hele, někdo tu je – jsou tu věci. Po chvilce zjistím, že je to ten Portugalec. Jmenuje se Ricardo. Zítra má před sebou taky už jen 20 km – stejně jako já.