Cesta do základního tábora 

Noc byla relativně klidná. Někdy kolem jedné v noci mi sice přibyl spolunocležník, ale zalezl hned do postele. Horší to bylo s postelemi. Matrace byla dost silná, ale kovový rošt vrzal při každém pohybu. Spolunocležník odešel už ráno po sedmé hodině. Já se chvíli nato probral a vydal jsem se kolem půl osmé na snídani – byla v ceně ubytování. Dveře jsou tu jen mírně pootevřené. Jídlo tu ale je, nicméně jako by to nebylo dochystané. Ale co – chytnu housku, trochu sýra, uvařím si zelený čaj a posnídám. Jsem tu sám, ale neřeším to. Zrovna když přemýšlím nad tím, kam se špinavým nádobím, zjeví se chlapík z recepce a ptá se, jestli jsem už snídal. Ukazuje na cedulku, že snídaně je od 8:30, a kroutí hlavou. Zamumlám „sorry“ a vracím se na pokoj. První dnešní faux pas je na světě.

Vyrážím před devátou, vlak mi jede až za hodinu. Potřebuji ale koupit nějakou vodu, ručník a kredenciál. Vodu kupuji v supermarketu, ručník u Číňanů (nic jiného jsem nenašel). Kredenciál se snažím bezúspěšně pořídit v místním turistickém informačním centru. Mají bohužel jen razítko. Zvažuji, že koupím aspoň pohlednici, ale nemají zase známku. Ach jo. Tak nekupuji nakonec nic.

Vyrážím vlakem – jak jinak než se zpožděním. Vysedám ve stanici Castelo Novo. Stejnojmenná vesnice je odtud asi 4 kilometry. Rozdělám trekingové hole a vyrážím. Asi po dvou kilometrech se napojuji na svatojakubskou stezku. Užívám si první žluté šipky a po čase i první mušličky. Castelo Novo je malinká vesnice, dominantou je zřícenina hradu. Podaří se mi dostat až přímo do hradu. Jsou odtud nádherné výhledy. Odpočívám a svačím u místní kašny. Sluníčko dnes pěkně smaží. Jdu trošku jako nějaký arab – na hlavě mám šátek a oblečení, dlouhé kalhoty i dlouhé rukávy. Hlavně se hned nespálit.

Z Castelo Novo se již odpojuji ze stezky sv. Jakuba a vyrážím do hor. Nádherné skály a výhledy. Jen cesta mi dává zabrat – dnes mám vystoupat celkem asi 650 m. Není to vůbec zadarmo. Cestou nepotkám nikoho. Ale je tu krásně.

Blížím se k základnímu táboru. Míjím pocestného, zdravíme se anglickým „Hi“. Říkám si, že to byl beztak Čech a účastní se stejné akce jako já. Asi se jde projít. Po dalším hodinovém hledání základního tábora ho nacházím asi 200 metrů od místa, kde jsme se s pocestným potkali. Je tu. Zdravíme se „ahoj“. Jsem úplně vyřízený. Zabírám jeden ze stanů a jdu se vykoupat do zdejší malé nádrže na koupání. Voda je studená, ale pro moje svaly je vynikající.

Zde bych se chtěl na nějaký čas rozloučit. Za chvíli začne Vision Quest a já se na deset dní odpojím od digitálního světa. Ozvu se nejdříve na Velký pátek. Jdu se ponořit do ticha přírody.